Jaké pokroky dělají prvňáci v informatice?

V informatice máme k dispozici nejen školní „hračky“, ale i půjčené roboty VEX 123 a herní pole, tak máme, co se technologií týče, dost na výběr a děti si hravě osvojují digitální kompetence, základy informatického myšlení a také začínáme s robotikou. Naše škola vlastní 14 iPadů, 14 tabletů, Bee-Boty, sady Lego Spike (další hračky pro druhý stupeň jako jsou 3D tiskárny a brýle na VR nechme stranou).

   Když přeskočím úplné začátky, kdy jsme s prvňáčky v informatice pracovali s papírem, skládali cestičky a lepili dílky k sobě, aby hasiči na pracovním listu dojeli k požáru apod, tak jsme se přes práci s interaktivní tabulí (např. řazení korálků na niti, dokreslování čelenky pro indiány) dostali k práci s iPady – přihlašování k žákovským účtům na počítačích je na prvňáčky moc složité, takže pracujeme na iPadech, kde je záměrně ponechána možnost bez přihlašování na daném zařízení (pro první stupeň). 

   Pro práci ve virtuální třídě používáme Lumio a SMART Notebook. Začínali jsme od jednoduchých úloh jako jsou bludiště, sudoku, pohyb v tabulce ať už po dlaždicích (autíčko jede domů), nebo po čarách (spojování dvojic, hledání nejkratší cesty). Pro každou tuhle úlohu je třeba dodržovat speciální algoritmus – tedy postup. K papírovým úlohám se pravidelně vracíme a kombinujeme je s jinou metodou práce, protože pracujeme v centrech (hnízdech). Jsem ráda, že informatika v první třídě je tak hravá a rozmanitá a že mi ještě nedochází nápady. Naopak, napadají mě stále nové věci, nejčastěji za jízdy v autě! 🙂

  Při informatice s našimi prvňáky si stále hrajeme. Pochopili jsme, jak jsou algoritmy důležité, a to doslovně, když jsme se stali roboty. Programování Bee-Botů není pro prvňáčky úplně jednoduchá záležitost, i když dospělákům to jednoduché připadá. Často jsme naráželi na to, že se někteří neorientují v prostoru, nepamatují si pravou a levou stranu, i když máme mnemotechnické pomůcky (např. „Píšu Perem Pravou“ rukou – vše začíná na P, pravá ruka je tedy ta, kterou píšou).

   Než jsme se dostali k robotům, pracovali jsme hlavně na interaktivní tabuli. Abychom dokázali zapsat postup, jak se bude robot pohybovat např. do čtverce, používali jsme šipkový zápis. Začínali jsme vždy s robotem na spodní hraně tabule. Když se ale pomyslný robot měl vracet z horní části tabulky (sekačka na obrázku) a zadali jsme mu, ať se otočí doleva, pro děti to vypadalo, že se otáčí doprava, protože předek sekačky byl teď nastaven obráceně (dolů). Proto jsem si říkala, že to programování a pravolevou orientaci si musí děti vyzkoušet na vlastní kůži. Přemýšlela jsem, jak ztvárnit velké čtvercové pole v odborné učebně, kde se točí třídy – na lepení pásek na zem nebylo v nabitém rozvrhu moc času. Už jsem skoro šla řezat roli starého lina do sklepa, když jsem se zadívala na náš koberec v obývacím pokoji a bylo jasno! Náš koberec se stal reálným herním polem (jako když jsme dříve jako žáci jezdili s Karlem kolem dvorku) a děti s čelenkami a anténkami z chlupatých drátků zase roboty, kteří měli objet koberec po jeho obvodu. Jiní žáci ze skupiny zapisovali robotům zatím kód na tabuli pomocí šipek.

   Prvňáčci si vyzkoušeli, jaké to je být robotem a co víc! Někteří zvládli i synchronizaci – dva roboti proti sobě! V tu chvíli pochopili, že „moje vpravo“ není jako „jeho vpravo“, ale že spolužák naproti to vlastně dělá správně, ale mně se to jeví jako opačně.

   S roboty pracují děti ve dvojicích – jeden je programátor (říká příkazy) a druhý nahrává program do robota (mačká tlačítka). Tím pádem přemýšlí oba. 

   S Bee-Boty jsou si prvňáčci už jistější, sami si přišli na to, jak ho zapnout, vypnout, smazat mu program. Vyzkoušeli jsme různé podložky – město, čtvercovou plochu s překážkami, spojovat dvojice obrázků – hezky se tam dají vkládat i mezipředmětové vztahy (využili jsme roboty v angličtině v tématu FOOD k mluvení – objedou řadu obrázků, ke spojování dvojic zvířátek a jejich stop apod.). 

   Nedávno se děti seznámily s VEXem 123. Sami měli badatelsky vyzkoumat, jak se ovládá a porovnat to s BeeBotem. V podstatě tam není žádný rozdíl až na zapínání, vypínání a mazání programu na té nejjednodušší úrovni, kdy pracujeme bez kodéru a neprogramujeme v blocích online. Zkoušeli jsme překážky na herním poli – objíždět samolepky není úplně ono (prvňáci se měli vyhnout drakům), proto příště zvolíme trojrozměrné objekty jako domečky, autíčka z Lega apod., aby se roboti mohli projet i ve 3D městě.